Hra na třetího

Autobiograficky pojaté vyprávění pamětníka studené války působícího v Ústředním orgánu státní správy přináší neotřelý pohled na nedávnou etapu moderních dějin Československa. Autor předznamenává své vyprávění rozvernou tezí, podle níž se hodnocení historických etap odvíjí ve třech fázích: v první mají hlavní slovo ideobachaři s patentem na jediné správné vidění minulosti, kteří dělí historická fakta na přípustná a nepřípustná; po nich přicházejí revizionisté, kteří závěry ideobachařů vyvracejí, přičemž fakta třídí na použitelná a nepoužitelná; teprve pak se ujímají slova skuteční historici, kteří fakta necenzurují, ale shromažďují a studují.