Jedenáct smrtelných hříchů

Zní to sice cynicky, ale pravda zůstávala pravdou: mrtvému to slušelo. Uzel tmavomodré kravaty přesně zapadal do límce světlé košile, sako bylo zapnuté, kalhoty společenského obleku měly správnou délku a od polobotek je dělila barevně sladěná ponožka. Jen onen nepříliš krvácející otvor v pravé části čela působil rušivě. Úryvek z titulní povídky znovu naznačuje autorovy již mnohokrát prokázané přednosti: neotřelé téma, živý jazyk, pozoruhodné prostředí. A především schopnost udržet čtenáře v napětí.