Stopy za obzor

Stopy za obzor jsou pokusem o spojení nevinnosti s příběhem, básnického souznění s epickým odstupem. Hrdinovu snahu „udržet svět pohromadě“, sladit prozaické stránky existence s expresivním prožitkem a meditací o Bohu, podporuje autor tím, že střídá žánrové polohy (mj. báseň v próze nebo dobrodružná četba pro děti) a rozehrává jazykové rejstříky (afázie, ošetřovatelský a sektářský slang). Vystižení specifické atmosféry prostředí pomáhá odkrývat význam, zachycuje půvab, grotesknost i humor v mezilidských situacích. Opakování a rozvíjení dílčích motivů vyúsťuje v propojení reality se symbolickou rovinou příběhu.