Andělin popel recenzia

„Když se ohlédnu za svým dětstvím, divím se, jak se mi vůbec podařilo přežít. Bylo to samozřejmě mizerné dětství: šťastné dětství vám za to skoro nestojí. Horší než obyčejné nešťastné dětství je nešťastné irské dětství, a ještě horší je nešťastné irské katolické dětství.“ Tak začínají překrásné paměti Franka McCourta, který se narodil v Brooklynu v době hospodářské krize čerstvým irským přistěhovalcům a posléze vyrůstal ve slumech irského Limericku. Přestože Frankův otec propije téměř každou výplatu, a nakonec zmizí v Anglii, Frank žije pro otcovy příběhy o Kukulínovi, který zachránil Irsko, a o Andělovi na sedmém schodu, který jeho matce přináší děti. Síla vyprávění spočívá v perspektivě malého hrdiny, který barvitě popisuje nepředstavitelnou chudobu, strádání, neustálé hladovění, smrt několika sourozenců, krutost sousedů i příbuzných, avšak s vřelostí a soucitnou shovívavostí. Dnes již klasický román Andělin popel je na každé stránce prodchnut úžasným autorovým humorem a literárním uměním. Úspěchu dosáhlo i jeho filmové zpracování.