Bla bla bla recenzia

Hrdina románu Bla bla bla spatřuje absurditu soudobé konzumní společnosti, uvědomuje si nicotnost světa, jehož je součástí a kde je zároveň cizincem. Tento román má podobné atributy jako existenciální prózy J. P. Sartra, A. Camuse, ale v mnohém je naprosto odlišný. O hlavním hrdinovi nevíme téměř nic, přesto s ním navazujeme důvěrné pouto prostřednictvím jeho telegrafického monologu, kterým konstatuje, ale i prožívá přítomnost. Ta není jen pomíjivým, stále se měnícím okamžikem mezi minulostí a budoucností, časem, který plyne, ale pro něho je i trvalou a monotónní realitou. Příběh se odehrává v kulisách moderní evropské metropole s jejími neonovými reklamami, mcdonaldy, bary a nákupními centry, okázalým luxusem i špínou a hodnotovou chudobou, zaměnitelných s těmi v kterémkoli jiném velkoměstě. I když by Culicchiův „muž bez vlastností“ mohl dál apaticky setrvávat ve své konkrétní anonymitě, rozhodne se pro jakousi pasivní aktivitu – pokusí se vymazat sám sebe, ztratit se, zmizet, rozplynout se v chaosu města, zatouží být prázdný, nic necítit, na nic nemyslet. Anebo… bla bla bla.