Hawksmoor recenzia

Londýn počátku osmnáctého století, pozvolna se vzpamatovávající z následků rozsáhlého ničivého požáru, je městem nuzáků i boháčů, tradičních pověr a tajných nauk i osvícenské racionality a elegance. Architekt Nicholas Dyer, pověřený výstavbou sedmi nových městských kostelů, hodlá zajistit svým chrámům nesmrtelnost krutým rituálem: v základech každého z nich má spočinout mrtvé lidské tělo. O dvě stě padesát let později vyšetřuje londýnský detektiv Nicholas Hawksmoor záhadnou sérii brutálních vražd, ke kterým dochází právě poblíž Dyerových kostelů. Známý anglický prozaik si ve svém precizně komponovaném díle brilantně pohrává se vzájemným zrcadlením odlišných historických rovin, identitou skutečných a fiktivních historických postav i svárem racionálního a metafyzického vnímání světa. Jeho střídavě hororový, fantasmagorický i lyrický román, vyznamenaný mj. Whitbreadovou cenou a Cenou deníku The Guardian za nejlepší prózu, patří k těm, z jejichž moci není lehké se vymanit ještě dlouho po jejich dočtení.