Hlava mého otce recenzia

Zázračná mast, strom uprostřed místnosti, cirkusová břichomluvkyně... ale i válečný nedostatek, Stalinovy pomníky a mizení lidí ve věznicích tajné policie - to je Gruzie v textech Jeleny Bočorišvili. Ty se vyznačují šíří postav a dějů, zároveň jsou však komponovány velmi sevřeně, a proto bývají označovány jako "stenografické romány". Jelena Bočorišvili nezapře svou původní profesi sportovní novinářky a dokáže doslova na pár desítkách stran zobrazit i několik generací typických gruzínských rodin i s kavkazským koloritem. Ve všech čtyřech vybraných stenografických románech (Hlava mého otce - Opera - Sověti - Faina) se projevuje autorčina charakteristická poetika, pro niž je příznačný lyrizovaný slovník, výrazné postavy a snová atmosféra, jež je však narušována syrovým popisem totalitní skutečnosti. Bočorišvili si pro své texty bere inspiraci v Gruzii, a to nejen druhé poloviny 20. století, ale také doby předválečné, která s sebou nese rysy černomořské exotiky na rozhraní Evropy a Asie.