Hovory s Bohem I.II.III. recenzia

Je opravdu neobvyklé hovořit s Bohem - v Boha věřit, k Bohu se modlit, Boha prosit, Boha se bát anebo pochybovat o jeho existenci - ano, tomu rozumíme. Ale hovořit s ním? Autor, sám hluboce věřící, se toho odvážil a vytvořil velmi inspirující dílo. Jeho kniha se pokouší odpovědět na většinu otázek týkajících se života a lásky, smyslu a funkce, lidí a lidských vztahů, dobra a zla, viny a hříchu, odpuštění a spásy, cesty k Bohu a cesty do pekla… prostě všeho. Pojednává o sexualitě, moci, penězích, dětech, manželství, rozvodech, životním poslání, zdraví, posmrtném životě i životě před narozením… prostě o všem. Zabývá se problematikou války a míru, vědění a nevědění, dávání a přijímání, radosti a smutku. Zamýšlí se nad konkrétním i abstraktním, viditelným i neviditelným, pravdou i nepravdou. Lze říci, že tato kniha je „posledním Božím slovem“, přestože některým lidem to může připadat neuvěřitelné, zejména domnívají-li se, že Bůh přestal hovořit před dvěma tisíci lety, nebo že pokud stále ještě hovoří, pak jen se světci, šamany nebo s lidmi, kteří meditují třicet let nebo jsou dobří dvacet let nebo jsou alespoň částečně dobří deset let.... Ve skutečnosti však Bůh hovoří ke každému - k dobrému i špatnému, ke světci i lotrovi a k nám v životě přichází mnoha způsoby – tato kniha může být dalším z nich. ? Autor přiznává, že krátce po tom, co ho takový dialog začal napadat, uvědomil si, že hovoří s Bohem a že Bůh mu odpovídá takovým způsobem, jaký je schopen pochopit. Tato skutečnost do značné míry vysvětluje hovorovou formu knihy i občasné odkazy na látku, kterou autor získal z jiných zdrojů a ze své dřívější zkušenosti.