Klub lhářů recenzia

Dnes již kultovní dílo americké spisovatelky zařadily The New York Times mezi nejlepší memoáry za posledních padesát let. Nesentimentální, dojemné a vtipné vyprávění o apokalyptickém dětství získalo řadu literárních ocenění. Autorka láskyplně reflektuje bouřlivý život s alkoholickými rodiči a starší sestrou. Matka je psychicky labilní umělkyně, která se provdala za dělníka pracujícího u naftových vrtů ve východním Texasu. Prudkými vášněmi ovládá celou rodinu. Nenávidí městečko Leechfield s bigotními a buranskými sousedy, kde rafinerie a chemičky zaplavují okolí zápachem zkažených vajec. I příroda je tu nepřátelská: hadi, všežravé kobylky, tornáda a nemoci připomínají biblické rány. Ropná a bavlníková pole zas představující úmornou dřinu. Jediným světlým místem je dělnická hospoda, kde chlapi pijí, šťouchají kulečník a vesele lžou. Karrová je nemilosrdně pravdivá a terapeutický účinek její knihy vyvolal davové reakce zejména čtenářek, kterým pomohla vytáhnout vlastní kostlivce z rodinné skříně. Autorka nedává rozhřešení, jen naději očistného vyprávění, světlého nebe nad jedovatým plamenem chemikálií šlehajícím přes obzor Mexického zálivu.