Letní dny bez konce recenzia

Co mají společného Barcelona, Varšava a Kraslice? Zdánlivě nic, avšak ve žhavém a místy i mrazivém románu "Letní dny bez konce" je spojuje napínavý příběh, který se mohl odehrát tisíce kilometrů daleko, ale klidně i ve Vaší ulici. Autor jde záměrně proti proudu obvyklého vyprávění a svým originálním stylem se tak odlišuje od většiny žánrové produkce. Čtenáře vplétá do tajemného osudu malého děvčátka z horského městečka, které se svojí matkou trpí pod útlakem sadistického tyrana. Jejich trápení by možná zůstalo navždy skryté, nebýt starého muže ze sousedství, jenž začíná tušit, že se za zdmi jejich domu odehrává cosi hrůzostrašného. Ačkoli sám prožívá bol z rozpadu rodiny zapříčiněného tragickou smrtí dcery, rozhodne se k činu, k němuž těžce sbírá odvahu. To je však pouze jeden díl skládačky životního dramatu, který autor svým netradičním vypravěčským stylem přináší. Zajímavě pojatá je i ústřední postava mladého novináře Michala, jenž neplatí za klasického románového hrdinu. Životem je spíše postrkován, než aby se mu sám vzepřel. Z letargie ho vytrhne teprve až dovolená ve Španělsku, kde se potkává s nymfami, které ho vrhnou do víru neočekávaných zvratů a vychýlí jeho osudovou křivku.