Moji lidi recenzia

Příběh sintské rodiny Jana Hauera, sahající až do18. století, seznamuje čtenáře se světem, který kvůli válečné genocidě téměř přestal existovat. Jan Hauer (1947-2022) se narodil rodičům, kterým oběma v koncentračních táborech v Letech u Písku a v Auschwitz-Birkenau zahynuli nejbližší příbuzní včetně jejich předválečných dětí. Spolu se svým otcem pátral po jejich osudu, naslouchal vyprávění starší generace a později sbíral staré rodinné fotografie a historické dokumenty. Výsledkem jeho dlouholetého úsilí je bohatý osobní archiv, unikátní fotografická sbírka a rozsáhlé genealogické znalosti o rodech, které pokládal za své, tedy vůbec poprvé jakési pootevřené okno, které zve k nahlédnutí do komunity českých Sintů. Ač sintské rodiny několik staletí spoluutvářely dějiny českých zemí a svými historickými kořeny je pevně propojují se zeměmi střední a západní Evropy i se zámořím, jejich přeživší se jen s velkými obtížemi snažili o obnovu původního života v kulisách nového, komunistického Československa. Kniha Moji lidi je proto nejen oslavou života a naděje, ale vede také k zamyšlení nad temnými stránkami české historie.