Nadčasové povídky (psané v kavárně Slavia) recenzia

Divadlo Semafor vzniklo roku 1959 a za celou svoji historii pojalo nespočet významných osobností českého kulturního života: Jiřího Šlitra, Jiřího Grossmanna, Miloslava Šimka, Waldemara Matušku, Miroslava Horníčka, Evu Pilarovou, Karla Gotta, Miloše Kopeckého, Františka Filipovského, Karla Černocha, Ladislava Štaidla, Jiřího Krampola, Josefa Dvořáka anebo legendárního režiséra Jána Roháče. Herců bylo mnoho, her také – a kdo by byl tušil, že třeba Kytice se bude reprízovat až šestsetkrát? Kniha Nadčasové povídky psané v kavárně Slavia vychází na počest mistrného umění Miloslava Šimka a Jiřího Krampola, jímž v divadle Semafor těšili publikum prahnoucí po inteligentním a přívětivém humoru. Připomíná zlatou éru, kdy oba usedali ke svému oblíbenému stolku v kavárně Slavia a počínali rozpřádat příběhy a náměty budoucích divadelních scének. V neposlední řadě pak zahrnuje znamenité povídky „Jak jsem hledal manželku“, „Jak jsem si zkazil život“, „Jednou jsi dole, jednou nahoře“, „Jak mě vzal bratr na striptýz“, „Jak si mě šéf oblíbil“ a mnohé další.