Nahoře je ticho recenzia

Nahoře je ticho, románový debut talentovaného nizozemského prozaika, získal r. 2010 prestižní literární cenu IMPAC Dublin, jen v Nizozemsku se jej prodalo přes 100 000 výtisků a dosud byl přeložen do šesti jazyků. Poté co jeho bratr-dvojče Henk zahyne při autonehodě, na níž nese spoluvinu jeho snoubenka Riet, osmnáctiletý Helmer je nucen zanechat studií filologie, zastoupit bratra na rodinném statku a smířit se s koloběhem jednotvárného vesnického života. Po mnoha letech se s vyhlídkou na blížící se šedesátku rozhodne vzít zbytek života do vlastních rukou, nemohoucího starého otce, někdejšího vládce rodiny, izoluje v prvním patře statku a dům znovu zařídí podle vlastních představ. Když se však na scéně znenadání objeví Riet a posléze i její syn z pozdějšího manželství, jehož chce matka načas na statku zaměstnat, Helmer je nucen vyrovnat se nejen s dávnými vzpomínkami a lítostí nad vlastním nenaplněným životem.