Protisvětlo recenzia

Druhý a třetí díl autobiografické trilogie z Helsinek Román Protisvětlo zachycuje léto turbulentního roku 1968. Mladá finská dívka je po maturitě odhodlaná odpoutat se od levicové i jinak svazující výchovy. Během brigády ve švýcarském sirotčinci se jí vynořují vzpomínky na školní léta v centru Helsinek, milované i nenáviděné učitele či složité rodinné soužití. Rozechvělou nejistotu prvních lásek, pohledů, dohadů a nesmělých tužeb střídají křivdy, ústrky a nevyhnutelné střety se světem dospělých. Ve vrcholném dílu trilogie, románu Červená kniha loučení, Saisio s přesností, nadsázkou i vyváženou dávkou nostalgie líčí, jak se ostýchavé děvče proměňuje v sebevědomou a ambiciózní umělkyni. Vysokoškolská studentka se stěhuje od rodičů ke své první dívce, zapojuje se do revolučních politických aktivit, navštěvuje zakázané undergroundové queer bary, zažívá první erotické zkušenosti, milostné vztahy i rozchody a objevuje jednu ze svých největších vášní — divadlo.