Tři maminky a tatínek recenzia

Tři ženy, tři umělkyně, tři maminky, ale jen jedno téma, jen jeden tatínek... Novinka nakladatelství Brio pokračuje v duchu vytváření třaskavých autorských směsí, v němž se nesla už knížka Tři tatínci a maminka (M. Viewegh, P. Šrut, M. Reiner a G. Miklínová). Snad jedině za cenu největší námahy bychom totiž v Čechách našli další tři autorky tak odlišného naturelu, jakými jsou B. Nesvadbová, N. Kocábová a A. Ježková. Zadání by-chom mohli vystihnout větou: "Napište o tatínkovi z pohledu maminky, z pohledu partnerky... Napište o tatínkovi vašich vlastních dětí a pokus-te se zachytit ono kouzlo, které tatínkové pro děti mají. Jak vlastně otce svých dětí vnímáte vy?" Avšak toto zadání je poslední a zřejmě jedinou společnou vlastností tří povídek, které si v knížce můžete přečíst. Pokud se rádi necháváte překvapit tím, jak odlišně lze vnímat tutéž věc, osobu či situaci a jak originálně dokáže tvůrce naložit s omezujícím zadáním, Tři maminky vás budou těšit na každé stránce. Maminky zde dozajista vracejí úder, a to s obdivuhodnou razancí... Nenechte se ale oklamat, tahle útlá knížka nepatří do rukou dětem. Spíše než děti si ji užijí právě rodiče. Už také proto, že tvář jí dal, a to doslo-va, Jaromír 99, spoluautor pohříchu dospělého komiksu Alois Nebel. K příběhům přistupuje se zkušeným, takřka otcovským nadhledem a s iro-nií, která jde ruku v ruce s jeho pop-artovým ilustračním stylem.