● 
Profesor estetiky František Kovárna (1905–1952) proslul především jako výtvarný teoretik a kritik, zabýval se však také literaturou – je autorem několika divadelních her, próz a sbírky básní –, překládal z italštiny a němčiny. Rozsah jeho kulturní činnosti je tedy značný, přesto dosud nepatří mezi dobře známé osobnosti české intelektuální historie. Jeho úspěšnou kariéru zkřížila nejprve nacistická okupace, podruhé pak únorové události roku 1948. Exil hledal v Německu, Francii, poté se s rodinou usadil v New Yorku, kde záhy zemřel. Výbor z jeho pozůstalosti představuje tři v celku dosud nepublikované uměleckohistorické texty: přednášku Otázky současného malířství, shrnující Kovárnovy výhrady vůči nefigurativnímu malířství, torzo připravované knihy O výtvarnou mateřštinu, zabývající se českým uměním 19. století, a studii Pokolení obratu, jež se pokouší vytyčit generační směřování mladých umělců vystavujících od počátku třicátých let. Editoři publikace Jiří Koukal a Martina Flekačová doplnili původní texty předmluvou, stručným Kovárnovým životopisem a bibliografií.
