Vždycky přijde noc recenzia

Román o sociálních problémech současných generací Román Vždycky přijde noc je příběh o snaze získat v nelítostném světě alespoň kousek jistoty. Mít dům, mít se kam vracet, mít něco svého, mít proč žít. Na pozadí dvou hektických deštivých dnů a nocí se před očima čtenáře odehrává celý životní příběh třicetileté Lynette, která je vyčerpaná zoufalým sháněním peněz na hypotéku i soužitím s egoistickou matkou a postiženým bratrem. Lynettinu naději rozpouští déšť, její zoufalství houstne s tmou, volání o pomoc zůstává bez odezvy a v kalném světle dne se ukazuje, že počítat s nejhorším nestačí. Zoufalá situace si žádá zoufalé činy a Lynette je zahnaná do kouta. Vládne tma noci, ale jestli opět vyjde slunce a probudí to lepší v nás, není vůbec jisté. Nezbývá než doufat v poblikávající jiskřičky naděje, jinak by život ztratil smysl. Willy Vlautin navázal na Raymonda Carvera a Johna Steinbecka a stvořil příběh o lidech s problémy, kteří se pokoušejí vyškrábat ze zaprášených a zdevastovaných koutů současné Ameriky.